Včera jsem se ocitl v místnosti, kde se měly na lísteček napsat naše poselství, přání nebo naděje. Tyto lístečky se měly připnout kramlíkem na šňůru.

Nedalo mi to a přečetl jsem si, co zde lidé píší. Spousta přání byla napsána zřejmě malými dětmi. Je až k pláči jak i ony vnímají současný svět a co je trápí. Buďme ale silní. I psychicky. Mějme se rádi a uchovejme na zemi mír. Škoda, že ti nahoře nerespektují naše zájmy.

Co na těch lístečcích bylo? Co děti na tyto papírky psaly?

Aby nebyla válka … aby byly v životě šťastny … ať jsou nejlepšími pro druhé … aby všichni dostali rozum a vykašlali se na války … aby nikdo nezažíval bolest … aby byl mír ve světě … aby jejich sourozenec viděl, …

Ano, kéž by se lidé vykašlali na války a způsobování bolesti druhým …

Krásný proslov k tomu všemu už před lety pronesl Charlie Chaplin – video zde.

Kdysi si náš národ přál, aby se otevřely hranice. Nyní je tomu naopak. Národ si přeje, aby se hranice zavřely, ale nikdo nás neposlouchá.